Únor 2013

beit naivní je fain.

9. února 2013 v 18:57 | Seš mi fuck. |  Víš co.
Nikdy jsem to nedělala ráda. Vždycky jsem myslela, že to vydrží. Myslela jsem, že to tak bude už na pořád, nemyslela jsem, že by do toho někdo mohl zasáhnout. Ale už tolikrát jsem se spletla, vždycky mi někdo zkazil moje představy. Nebo jsem to byla já sama.

Psát na prostěradlo je fajn. Poslat Někoho do prdele a pak s vzájemně pomlouvat na twitteru je taky fajn. Život se může zdát fajn, a já se loučím v dobrým.

Mrzí mě to. Nikdy jsem k tomuhle blogu neměla zvláštní vztah, nikdy jsme ho nemilovala tak, jako fosforovej. Ale mít zapplňěnej archiv je fajn.

goro.zarungo@seznam.cz

Pokud chcete můj život dál pozorovat z ústraní, napište na můj super utajenej e-mail na seznamu (i přes to, že miluju gmail. jsem e-mailová děvka.)

I když to neříkám,
já stále mám vás rád.

(S-kore)

mentolový camelky.

3. února 2013 v 5:41 | Seš mi fuck. |  Stereotyp?
Zjsitila jsem, že mě vlastně baví psát výčty z předchozích dnů. A tak.

Čtvrtek, 24/01/13: Vyhrabala jsem starej prázdnej sešit. Vymyslela jsem mu budoucnost. Bude to deník, až popíšu ten stávající. Taky jsme asi v půl pátý ráno volali fízly, někdo se vloupal do baráku či co a vypadalo to, že vykrádaj sklepy. (že sem si stěžovala na stereotyp.)

Pátek, 25/01/13: Nejela jsem do Písku a tátův smutnej hlas mě málem rozbrečel. Vod pondělka jsem nebyla ve škole. Koukala jsem Americkou krásu (skvělej film) a taky na Matrix trojku, fakt po dlouhý době. (třetí nejlepší díl!)
A vzhledem k tomu, že s mamkou i jejím Přítelem, splnila jsem veškerý rodinný aktivity a omlouvá mě to, že jsem vod pondělka neslezla ze svýho patra.

"Do klubu se nesmí se zbraněmi. Nahoře bude šatnářka. A když budeme mít štěstí tak jeden muž, co kontroluje zbraně."
"A když nebudeme mít štěstí?"
"Bude jich tam víc."

Na lookbooku jsem narazila na takovýho typickýho badboye, takže jsem platonicky pubertálně zamilovaná. Víte. Mam pocit, že mi Někdo krade KF. Prej sou najednou nejlepší kámoši, hahahaha. A když mi začla tvrdit, že spolu teoreticky choděj, fakt jsem se neubránila smíchu. Chtělo by to chodit na koncerty a líbat se na pódiu s neznámýma lidma. Nebo známýma? A furt bych chtěla, aby se V. choval jako 13. Bez toho děvkařství. A hodně jsem poslouchala Visáče. (a oblíbila si psaní závorek.)

Sobota, 26/01/13: Někdy ve dvě ráno hrál z telky úryvek Holky magor a já si to začla zpívat. Volby vyhrál Zeman. Sere mě to. (už mlčim, stejně se hovno změní, ale... ale) Bábovka od mamky byla dobrá, i smlíkem. Čaj v termosce mi nevystid ani po těch čtyřech hodinách. Kola trochu zteplala. Mamka si pučila komp, a já měla náladu na muziku. Počet cédéček? Obzor Iluzí a Diversion. Na to jsem fakt náladu neměla a tak mi dál mrzly záda pod peřinou. A zdál se mi nechutnej sen, ani už nevim kterej den.

Ležela jsem uprostřed postele. Z prava Děda (už mrtvej, mimochodem) a zleva máma. Furt mi čuměla do notebooku. Děda řikal, že má chuť na bonbóny. Seděla jsem na pufíku. Děda tam nebyl. Někdo řekla, že pro ty bonbóny dojde. Přemejšlela jsem nad tim, jestli byl dobrej nápad nechat jít dolů někoho, když je tam 13. Sešla jsem dolů, věděla jsem to. prázdnej pokoj, jen vánoční stromeček. A na zemi, v těch vánočních ozdobách a jehličí, Někdo. líbající se s nim. Cynicky a ironicky a nasraně jsem řekla něco ve smyslu, že mi to mělo dojít. Že nemělo cenu ho sem zvát, když vim že ti dopadne blbě. Máma na patře už dávno nebyla. Stála jsem v kuchyni, jen s 13. Nevim, kam zmizel Někdo. Podívala jsem se mu do očí a měla chuť ho políbit. Začala jsem řvát. hysterčit. Zběsile máchat rukama. Prorazila jsem zeď. Kopala do dveří. Furt se tvářil, jakoby se nic nedělo. "VYPADNI! OKAMŽITĚ ZMIZ Z MÝHO ŽIVOTA. DĚLEJ! HNED." Neodešel dveřma. Ale pak už tam prostě nebyl.

Vystidl mi čaj a měla jsem střídavý pocity- buď že nedejchám, nebo že zbytečně moc. Poslouchala jsem zdající se tichej byt. Šumění. Notebooku? Štěkot psů. Telka na minimum. Znělka windows. Zapnutí skypu. Popsala jsem termosku. Say hi, or good morning. Zanechalo to ve mě pocit hlubšího smyslu. Jeden nápis na termosce. Absurdní. Zaslechla jsem tikání hodin a začala si křupat klouby.

Neděle, 27/01/13: Někdy v půl jedný ráno jsem začla přeřizovat hodiny. A budík. Šli špatně. Hrála jsem hada na nokii bez simky. Byla u mě Éčko. Čistila jsem si zuby třema různejma pastama. Čumění do blba. Chystání černých hadrů. (stydím se za svého prezidenta.) Cukala jsem levou nohou, což rozhejbalo pravý koleno a rozvibrovalo pravý zápěstí. (tak řekni kouzlo, když padáš dolů..)

Pondělí, 28/01/13: Lomený závorky, složený závorky, čísla, mínusy, plusy, nasobení a dělení. Nesnášim matiku. (obzvlášť, když jsem dyskalkulik.) Znáte ten pocit, když řeknete něco děsně funny a celá třída se začne smát? To se mi stalo. (miluju to.) "Máš průser, frajerko." Řekla máma.

Středa, 30/01/13: Tak nějak jsem v úterý zaspala školu. (stejně se šlo do zoo) Když jsem se na chvíli dostala na komp, překvapila mě zpráva; "Prijdes nahoru?"
"zejtra, nebyla jsem ve škole." A proto tam pak nebyl. Mamka se mi tak nějak zhroutila. A zjistila, že jsem zase zatáhla lezení. Mamka rozhodla o jakýmsi zákazu kompu. Měla jsem si pokecat s matějíčkem, ale nějak to nevyšlo. furt dokola jsem poslouchala She lost control. Dočetla jsem 20 let Visáčů i Váhání. V noci jsem žrala bonbóny a hrála hada a přemejšlela, že se začnu řídit heslem no future. Proč ne? ...

Čtvrtek, 31/01/13: Vízo. Dostatečný z matiky. Děják, přírodopis a fyzika dobrý. výchova ke zdraví s češtinou neklasifikováno. A dvojak z keramiky, kvůli chování. A to nemluvim o tom napomenutí. (jsem rebel, víte.) Spala umě Oranžová, a musim říct- O. je strašně v pohodě. Když jsme šli tři zastávky pěšky pro mentolový camelky pro Oranžovou a zjistili jsme, že nám chybí pětka. tak jsme šli zase tam a zpátky a tak. (A v tom větru mi to cígo nešlo zapálit.)
A s Oranžovou jsme si dělaly prdel na asku, žraly čínský polívky ve velkym a volaly s ožralim Matějíčkem.

Pátek, 01/02/13: Za sedmnáct dní mi je čtrnáct. Cesta do Písku proběhla relativně fajn. Po delší době jsem si pustila Nirvanu, a s MTV unppluged cesta prostě ubíhala rychle. Hádala jsem, co je co za song. Už se lepšim. Courtney zamítla muzikál o Kurtovi. Chápu jí. (ale trochu mě to mrzí.) Autobusačka byla sympatická. Nechala po buse kolovat bonbóny, to jsem ještě nezažila. Ale bylo to takový milý. jednu nohu studenou, druhou na topení. Když jsem dojela do Písku, pršelo. Čekala jsem na autobusáku necelou hodinu. Táta nikde. Slzy v očích, linky v háji. Tak jsem se rozklepaná rozhodla dojít k nim pěšky. Šla jsem okolo benzínky. "Jeden zapalovač, prosím." Čuměla na mě jak na zjevení, asi jsem měla hodně rozmazaný oči. Vylezla jsem na most. Cígo. Mluvila jsem sama k sobě, v tý tmě hovno viděla. Taky jsem šla nakonec na druhou stranu. Potom - konečně - správná cesta. Další cígo. Úspěšně jsem došla tam, kam jsem potřebovala. Povedlo se mi tátovi napsat, že dorazim ve 20:50, místo 20:10. Skvělý..

Sobota, 02/02/13: Šla jsem spát asi ve čtyři ráno a už v šest jsem byla na nohou. Asi v jedenáct jsem zase usla a proprala se až po třetí. Pak jsem spala vod šesti do sedmi. Od osmi v kině. S tátou. (trošku trapas.) Movie 43. Americká sračka. Oddechovka. Ráda jsem se těm kravinám zasmála. A zmiňovala jsem se, že jsem podědila knížky o Rottenovi, Mercurym, Fanánkovi ze Tří sester a tak? Warhol asi skončil v koši. Půl šestý ráno. Vážně, už jdu spát. nechám se unášet myšlenkama o 13., V., žádný budoucnosti. O tom, jak by bylo fajn mít spřízněnou duši, jezdit s ní vlakem do neznámejch měst. Jak by bylo fajn žít ve Warholovskym světe. A líbat se při každý dobrý písničce. nevnímat školu a přitom mít dobrej prospěch. Nevnímat práci a přitom mít ddobrej plat. Jezdit na jelenech. Objímat se s vlky. Lítat na dracích. Najít spřízněnou duši.