Prosinec 2012

Why not.

27. prosince 2012 v 1:20 | Seš mi fuck. |  Víš co.
Právě jsem dokoukala Dětskou hru s desetiletou dcerou máminýho přítele, která je pěkně posranáá a já dostávala permanentní záchvaty smíchu. Je po vánocích, byla jsem na vánoční mši a zase umírala smíchy s lidma z engliscampu, neudusila se bramborovym salátem a vyžrala všechny vanilkový rohlíčky. a stejně vánoce nemam ráda, jde mi maximálně tak o prázdniny. Můj "punk kámoš" potřebuje název pro novou kapelu, a neni nic lepšího než Fucking Mathia's band. Ne, nejsem v pohodě.

13. byl v pátek u mě doma, zažila jsem fakt krutou masáž (blbej vtip), čuměli jsme na My name is Earl, váleli se po sobě, haha, čtyři hodiny- kdy se tě kluk pokouší líbat a ty se furt vyhejbáš. A v neděli další tři hodiny v kině, a stejně je to všechno hezký, hahaha. Když ti pak vožralej napíše že tě má rád. Přes to všechno je to děvkař. Šťastný a Veselý. I když, doprdele, zdvihá mi to náladu. Blabla.

http://stream3.gifyo.com/pictures/430/large/22cee69023c36b03bb36eb3dfdac3f38-431066447.gif

Ležim na posteli na máminym patře, vypli mi prodlužku, je 1:04- takže můj komp zdechne za 31 minut. Začínaj mi odumírat ruce a tlačí mš pásek do břicha, protože jsem líná dojít si pro pyžamo. Zahřívaj mě jen teplý ponožky a láska (další blbej vtip). 26 minut, spolužačka pro mě má triko s Nirvanou, ztratila jsem termosku a cédo Obzoru Iluzí- snad jediný důvody, proč chci/potřebuju/whatever do školy. Upadne mi ruka. Zjistila jsem, že má táta knížky o Nirvaně, Warholovy, Mercurym, punku... a jeho manželka je prej vyházela se slovy "Nemáme to kam dát." ale možná prej ne, a kdyby se našli, tak mi je daj. jaktosakramůženěkdovyhodit?! nepochopim. Modrý světýlka na okně nejsou tak dobrý jako hypno-zelený na stropě. S bojkou.

Furt prožívám to jedno velký empty období, odfukuju si vlasy z očí, čumim s dcerama máminýho přítele na Disney channel a Nickelodeon, a do kompu. Docela bch si zase pustila My name is Earl, nedočkavě čekám na další díl himym, a z jedný strany mě i sere, že je potvrzená devátá série- zbytečný protahování.

Docela bych si zahulila s Éčkem, nebo šla ven/k nám domů/whatever s 13. Doprdele, nechci bejt zase zabouchlá, a furt mě sere Někdo. Jak řekla J; "Máš to jako já s Elvisem, pomlouváme je ale nedokážem bez nich žít." Nebo tak nějak. Anyway, má pravdu. 17 minut, mam žízeň.

A furt si dokola přehrávám ten rozhovor, haha, virbl, když mu čumíš do očí opřená o jeho hlavu, a on s takovou divnou upřímnostech v očích...
"Puč mi hlavu."
"Možná."
"Určitě."
"Možná."
"Určitě."
...
"Why not? You said maybe. You gave me big chance..." Lidi, zajděte si na Hobita, je to super. A na Atlas mraků. A musíte mi vyprávět Sedm psychopatů. 15 minut. Seru na to.

how white.

20. prosince 2012 v 16:50 | Seš mi fuck. |  Stereotyp?
Vůbec nejsem znuděná, nemocná a tak. Potřebuju se cejtit víc jako punkáč, poslouchat takovou tu víc punkovou muziku. A sere mě, že tě lidi považujou za pozéra- když se neoblíkáš podle toho co posloucháš. Leju do sebe čaje, na jednu stranujsem ráda, že nemusim do školy ale na druhou... kurva, ztratila jsem CéDo Obzoru Iluzí a chtěla jsem se mrknout do ztrát a nálezů. A spolužačka pro mě má triko s Nirvanou, já skáču radostí do stropu a tak, jenže... do školy nejdu. Fuckit.

Cejtim tady trávu, sama bych si dala brko, jsem znechucená z toho bordelu tady, zase. Vánoční atmosféra mě nějak neláká, vůbec obecně, Vánoce, fuj. Je mi vedro, pít mi nepomáhá, včera jsem shlídla v kuse asi šest dílů Jmenuju se Earl a dneska hodlám pokračovat. Citrónová mattonka je hnusná. Mam na něco chuť a nevim na co. Dala bych si tatarák a můj pokoj je boží. Protože zelený světýlka na stropě, [který svítěj tak že málem voslepneš] na zdi volleyball story, rozstříhaný triko Visacího zámku, CéDo se smajlíkem Nirvany a bojka šlohnutá někde v Saint Tropez... to jen tak někdo nemá.

Mámin přítel si se mnou chce hodit řeč, já jsem z toho tak trochu rozklepaná, ale pohoda. Řvu na psy jak blázen a stejně nesklapnou, fakt nevim co chtěj- když venku byli, vodu a žrádlo dostali. Zařezávaj se mi spodky, čumim na svojí kachničkovou kravatu z Ameriky a stejská se mi po časech, kdy jsem každej en ráno vstávala v šest a vymejšlela co nejoriginálnější outif, špendlíky v kalhotách a tak. Chci se k tomu vrátit, ale jako kdyby to nešlo, moje pseudooriginalita vzala roha.

A lyžák byl fajn, dalo by se říct, že na prkně relativně umim [obloučky. obloučky everywhere]. Zažívám nějaký posraný prázdný období, a došla jsem k zjištění, že když se na lyžáku objímáte a držíte za ruce s jednim klukem, lidi z toho vyvodí chození. Včetně učitelů, který vám pak udělaj přednášku. Vo to horší je, když zjistíte, že si s nim ve skutečnosti nemáte co říct, připadá vám jako naprostej vlezlej debil a tak. Feel like a bitch. Aspoň jednou, jednou můžu bejt zlá. Promiň, R.

Furt se ohlížim za minulostí, furt a pořád dokola, řikáám si jak to dřív prostě bylo lepší, i když to bylo kolikrát horší nebo stejný. Tohle celý nedává smysl, já ani nevim proč. Vyfoťe někdo mý šťastný vokamžiky a hoďte je na Warholovský triko, který pak budu nosti já sama a řikat, jaký to byly skvělý časy. Muhehe.

Připadám si jak v nějakym americkym filmu, jak vždycky leží na vobrovský posteli s notebookem a nohama nahoře. Až na to, že já vypadám jak kokot, chcípám vedrem, mam tu sušák s prádlem a potřebuju si umejt vlasy. Do kazeťáku můžu dát maximálně tak Diversion, protože jiný céda prostě nemám. Chtěla bych zase začít psát a kreslit a.. stejně se na to vždycky vyseru. Fajn, že bych si vzala novoroční předsevzetí? Asi jako jsem minulej rok řikala, že se začnu učit. achjo.

Dnešek je divnej, příde mi že sou na mě všichni nasraný. fuckit.

New York calling.

11. prosince 2012 v 0:51 | Seš mi fuck. |  Stereotyp?
(Vim že to nezní tak dobře jako London calling. Nechte mě bejt. Snažim se.)

New York City. Nejlidnatější město spojenejch států. Přes osm milionů obyvatel. (vypadám vzdělaně, když kopíruju wikipedii?) A tam, v tomhle vobrovskym městě. Jsem byla. Oujé, oujé. Město plný Chevrolettů, Fordů, prodejen Starbuck. Reklam na Ipody, koberce a Metro card. To chceš. Jo. Nevadilo by mi tam bydlet. I kdybych každej den z Manhattanu musela jezdit na Staten Island, nebo na vopak. Ta cesta Ferry(m) vokolo Sochy Svobody přece nakonec neni tak špatná. A bydlet v bytě v nejvyšim patře nejvyšího mrakodrapu. A strašně nadávat, že je to moc vysoko. A kupovat si jenom kafe ze starbuck a tvářit se strašně zazobaně. Mít iphone a beatsy (-dobře, ty nechci. nevyhovujou mi). A přitom chodit voblíkat strašně alternativně a originálně. A všichni na mě budou děsně divně čumět. A budu se fotit ve výtahu po cestě nahoru. Do toho bytu. A budu pracovat v nějaký kanceláři, kde budu dělat strašný hovno. Jenom čumět do kompu a rozvíjet svůj psací talent (hahaha). A přitom mi budu platit strašně moc. Jo, to vyjde. Já vim.

Pondělí, 12/11/12

[08:00] Kafe, kola. Nirvana. Ipod už funguje. Nenabila jsem si ho- taky inteligence. A nechala jsem si u babí deník. fuckit.
Je fajn po dlouhý době letět. Ty mraky, taková nostalgie. Neám zámek ani toho druhýho draka. Tak co. Ale jako, kurva, Amerika! To si piš že se těšim, i když si připadám just a little bit nechtěná.
13.byl včera strašně... já nevim, milej. přes fb. Bojim se, co se za ten tejden stane. Mám divný tušení.
A všechno je pořád weird. Ale, myslim, že se tenhle tejden pokusim prostě vypnout. Aspoň na chvíli. Užít si to, užít si NY, celou Ameriku, tejden bez školy. Na pohoduu.
Jak tak sedim v letdle. Něco mě napadlo. Bylo by krutý posnout to na fb. "Fuck swag, I can fly. - v letadlo"

Za dvanáct minut předpokládanej přílet do Milána. Pravý ucho mě pěkně sere. Au, je to nepříjemný.
A v Milánu asi dvě a půl hodiny 'navíc'. To bude votrava. A vidim to tak, že se mi brzo vybije Ipod. Shit. Ale mam Těžší než nebe. Což mi připomíná- chci pruhovanej svetr. Kurt Cobain style.

[13:41] Janis Joplin, Zeppelini, Massive atack a Nirvana. Přesně v tomhle pořadí. Oujé, letadla maj i trochu dobrý muziky. Sviňáci- zhasli.
Nabíjim Ipod, přede mnou nějakejch pět hodin letu. Hmm, přemejšlim- že bych si votevřela tu knížku. Za voknem světlo jaxviň, takže je všechno zatažený. Utahaná ani moc nejsem, ale možná bych i usla. Proč jsem dřív neposlouchala Janis?
Zajímavý ale je, že mam furt postiženou náladu. V hlav zmatek. A tak..

[20:22] Time to destination: 00:53. Nějak mě bolí břicho. Musim si stáhnout Doors. A mam novej objev- The Black Keys a The XX [Díky, letadlová nabídko muziky.] Baví mě to.
Vypila jsem tak čtyři kafe a čtyři koly. Ono to neni překvapivý, ale.. ale. Musim se podělit.
Mý uši už ví, že klesáme. Time to destination: 00:30. Hurá, z okna už vidim něco jinýho než mraky.

Úterý, 13/11/12

[04:26] Měkká postel, na sobě dvě deky, na stole čaj- málo sladkej. Ale... ta lenost.
Empire state building, kostel sv. Patricka, kluziště, 'Bklyn' bridge, NYC! Všechno fajn, i když mě vytáčí Babí.
"... Víš?"
"... Vidíš?" NE. Tak ale co. Wifina v hotelu je, mam So American účes a everything is fine. I když, ta cesta do centra je náročná; bus, trajekt, metro. Ale stojí to za to. [Ne asi.] I když se mi just a little bit stejská po lidech v práglu.


Středa, 14/11/12

[05:23] Další nabitej den. Mcgee's, Central park [Lennonův památník], nová taška, jídlo v Čínský restauraci. Zážitků dost. Babí s Dědou se zase chytli. Ale dneska fakt dost, babička ještě trucuje.
Připadám si strašně dárk & íwl a tak. Ha-ha. Sestřence tady hraje film ze sluchátek, i když spí. Mohla bych to vypnout. Ale... ta lenost. Jsem unavená jaxviň, ale chtěla bych počkat tak do šesti. To by mohl bejt někdo online. Jasně, myslím 13. Ale klidně by mohl i V., i když se mi zdá nějakej nasranej. Je to docela na hovno, když mi chybí objetí Psychický podpory. Třída [Ag.] zase překopala celej happening a já jsem ta špatná. Tak ale, řešit to fakt nebudu. Jsou to kreténi.


Pátek, 16/11/12

[18:53] Washington D.C., s Tetou a Sestřenkou. Náhodou to bylo fajn, vodpočinula jsem si vod Babí, která je na mě nasraná. takže už vychladla.
Bílej dům, Capitol. Jako je to zajímavý. Čtyři hodiny v buse- tam i zpátky. Chat s Kubou. Pak se mi vybila baterka. Damn. Tak ale co.
Je to náhodou hezký město. A bylo tam příjemný město. A na Ferry mi nějaký guys [vožralí z jednoho hajnáče] typli sedmnáct. A cejtila jsem trávu, v hlavě myšlenka weed, weed, weed... Jak jsem postupovala, nějaký ženský se děsně smály. A já zaslechla jen takový "... Mariúana!" Jo, Amerika.

Sobota, 17/11/12

[06:28] Oujé, pěknej výhled z Ferry. Vítr ve vlasech. Ještě by to chtělo nějakou music do ears. Ale zapomněla jsem si Ipod na hotelu, žejo. Těšim se na nákupy, snad seženu všechno- co mam vyhlídnutý. To se nějak zmákne. Hope.

[14:54] Zase v metru. Z Coney Islandu. Vůbec jsem nenapsala XY jmen do Písku. A mam i fotky. Nečekaně.
Jsem na tom hodně špatně, když závidim svý [asi] osmiletý sestřence PSPčko a foťák? Jo. Já vim.
Na proti mně sedí nějakej borec. Sere mě ta bunda. Říkala jsem, že by mi stačil svetr. fuckit. Už na mě neni nasraná Babí. Řekla bych. Teta si stěžuje na smažený Newyorský jídlo. OMG. "Dělá se mi z toho úplně blbě!"

[00:25] Mam libový trika a přívěsky. Holt jsem děsně chudá a na hustější dárky nemám. Babí už teda v poho. zejtra si snad koupi duckietie, doufám že na ní narazíme. Dnešek byl fajn. Takovej, hmm, pohodovej. Náhodou.
(klikni pro plnou velikost)


Neděle, 18/11/12

[04:37] Poslední den. the best hamburger ever. [Vlastně dva.] A mam duckietie, oujé. Silná touha po Iphonu. Kurva, jak ho tady maj všichni, chci ho taky. Stupidita. A nějak mi nefachá Ipod. fuckit. To znamená nějakejch... jedenáct hodin s Kurtem? Hmm, uvidí se.
Na jednu stranu odsud nechci. Na druhou stranu, stejská se mi to tom stereotypu v Práglu [ve škole]. I když to tam nesnášim, mam to tam ráda. Svym způsobem. A 13. pro mě prej má překvapení. Tak jako zvědavá jsem, no.

Pondělí, 19/11/12

[16:55] Zase v plane. Alitalia byla teda lepší než [tahle] Delta. Na letišti jsem si dala Caramel něco-na-B latte. Ze Starbucks. Je epický, připadat si takhle zazobaně.

[17:45] Už chápu, proč Lucyje a Jimmy poslouchaj Beach House. Je to tady v nabídce Delty, chá, a líbí se mi to. Sere mě ten rozbitej Ipod. Snad s tim pude něco udělat. Do playlistu je teda rvu. K tomu jeden song vod Bee Gees, Pearl Jam, The Black Keys, Cure, eFeFka, Floydy a Redhoty. Naklikávat to pojednom... so hardcore. Žeru mini pretzle, arašídy a chlastám Canada dry. Zdá se mi to, nebo jeden den 'Plážovýho domku" trvá tak nekonečně dlouho? Ale je to pohodový. Příjemný. Vážně.
Těšim se docela [hodně] na jídlo. Time to arrival: 6hr 21min. A pak z Milána do Prahy- třeba dvě hoďky. Hmm. 13. mi nějak podezřele lichotí. Nebo já nevim.
Ale v new Yorku bylo fajn. To rozhodně. Sem přemejšlela- jaký by to bylo, bydlet tam. S mamkou a tak. Pche, baví mě moje duckietie. A triko. Vlastně trika. A taška. Jo, mám vážně radost. Víš co.

[19:15] Stayin' alive! Mam strašně seksi drdol, v sobě 'pastu', a dala bych si kafe. Taková rozmazlenost, užívám si to. Na chvíli. Ale je tu pěkná kosa a chce se mi na záchod. Fuu. Ha, pustila jsem si I just had sex vod Lonely Island. Celej NY mi to znělo v hlavě, stejně jako Boyfriend vod Bíbra. Jo, v hlavě se mi prostě musí zaseknout takový sračky. Why not.

[06:30] Za sebou nějakejch 80 songů, pár stránek o Kurtovi, tak půlhoďka spánku. Asi sedm hodin letu. Fuu. Ale docela to uteklo, a z Milána do Prahy to budou jen tak necelý dvě hoďky.

[09:20] Když nepočítám ty dvě hodiny trčení na letišti. Jsme tu [asi] vod sedmi. Letí to v půl jedenáctý.

[10:20] V letadle. Finally. Pfů, žádná telka, žádný sluchátka. Ty měga letadla mě rozmatlily. to bdue cesta. Nudá.

A jo, vim že mi trvalo dvacet let- než jsem se dokopala k napsání tohohle článku. Všechny fotky jsou v galerii.

He-he.

2. prosince 2012 v 14:15 | Seš mi fuck.
Sere mě, když blog zeje prázdnotou. Sere mě, když se musim stěhovat. Zase, zase, zase, zase. A vždycky. Vždycky kvůli Ní. Pche. Přestaň mě hledat. Nech mě na pokoji. Nech mě žít. Fakt. Nechci nic víc. He-hů-he. That's all. Víš co.